Kapitoly
Úvodní informace
Byl vždy Mars chladný svět?
Prachové bouře


Prachové bouře


Obloha na Marsu má růžovou až oranžovou barvu. Ta je způsobena malým množstvím prachu, který neustále poletuje atmosférou. Tam se dostává díky větrným vírům, tzv. „prachovým ďáblíkům“, nebo větším, někdy až globálním, prachovým bouřím. Malé bouře jsou časté, velké globální prachové bouře, které dokáží zachvátit celou planetu, jsou vzácnější.

Menší větrné víry se na Marsu vyskytují během všech ročních období, nejčastěji však v létě blízko polárních čepiček. Vznikají, když je vzduch při zemi zahříván horkým povrchem a stoupá vzhůru. Tím jsou jemné částečky prachu vynášeny do atmosféry a odhalují tmavý povrch — dřívější hvězdáři se při pohledu dalekohledy domnívali, že toto sezónní zatmavování některých částí povrchu Marsu souvisí se vzrůstem vegetace.

Do atmosféry se při nich zvedne několik tun materiálu. Podobné víry na Zemi sahají pouze do výšky 1 km, kdežto marťanské dosahují asi 2 km nad povrch a během některých vystupuje prach až do výšky 8 km. Průměrná místní bouře je široká asi 2 km, pohybuje se velice pomalu po oblasti 100 km, a rozpadá se po několika hodinách pozdě odpoledne, během nejteplejší části dne na Marsu. Vítr v ní dosahuje rychlostí až 130 m/s.

Nicméně nejdramatičtějším aspektem marťanského klimatu jsou prachové bouře, které se rozrostou v globální fenomén, kdy velké množství prachu v atmosféře zahalý celý povrch. Tyto globální prachové bouře byly pozorovány již během druhé poloviny 19. století, avšak blíže tento jev mapovaly až automatické sondy z oběžné dráhy.

Jedna z největších těchto bouří byla pozorována v roce 1971 sondou Mariner 9, kdy byly vidět pouze krátery největších sopek. Bouře byly zjištěny během všech misí a další byly pozorovány ze Země či Hubblova kosmického teleskopu. Objevuje se průměrně jedna za rok, ale například během mise Viking byly v roce 1977 pozorovány hned dvě. Některé roky se naopak neobjeví žádná.