Kapitoly
Informace


Základní informace


Sonda MPL měla poprvé v historii možnost fotografovat a prozkoumat pomocí mechanického ramene s lopatkou povrch nedaleko jižního pólu a zjistit jeho složení. Dále měla sledovat změny počasí (teplotu, vítr, tlak, množství prachu v atmosféře) a vzájemné působení mezi povrchem a atmosférou. Mezi vybavením byl i mikrofon, který měl podle očekávání zachytit poryvy větru a zvuky vytvářené při práci mechanických částí sondy. Před vstupem do atmosféry se od ní měly oddělit dvě mikrosondy.

Sonda se po dobré cestě přiblížila k Marsu 3. prosince 1999. Přesně podle plánu bylo poslední spojení se Zemí navázáno těsně před přípravou na vstup do atmosféry, tedy asi půl hodiny před přistáním v polární oblasti. Komunikace měla být obnovena po přistání. Odeslané údaje hovořily o velmi dobrém stavu sondy.

Při přistání sonda využívala ke zpomalení klasické tryskové motory (žádné airbagy), obdobně jako osvědčené sondy Viking v 70. letech.

Podle plánu měla činit následující: V 19:50 (UTC), 6 minut před vstupem do atmosféry, měly být zažehnuty na 80 s motory a sonda se měla nastavit do správné pozice pro vstup do atmosféry. V 19:51 se měly oddělit mikrosondy DS-2. Sestupový modul měl poté v 19:56 vstoupit do atmosféry rychlostí 6,8 km/s a přistát přibližně ve 20:01 (UTC). Ani opakované úsilí o navázání kontaktu trvající několik týdnů nevedlo k úspěchu. Proto není jisté, zda byly všechny tyto úkony provedeny podle plánu.

Ihned po přistání se měly rozevřít sluneční panely a sonda měla odeslat pozemnímu řídícímu středisku zprávu. Vzhledem ke vzdálenosti mezi Marsem a Zemí (signál letěl z jedné planety na druhou 14 minut) byly první informace očekávány ve 20:39 ERT (Earth Received Time) UTC. Primární mise MPL měla trvat přes 90 dní.

Předpokládaný popis přistání


přistánívýškarychlostudálost
-12 min1 425 km6 400 m/snastavení sondy do správné pozice pro vstup do atmosféry
- 10,5 min960 km6 600 m/soddělení MPL a DS2 od meziplanetárního úseku
-5,5 min140 km6 900 m/svstup do atmosféry, brždění o tepelný štít, počítač zapaluje trysky tak, aby sonda udržovala správný směr
-120 s8,8 km500 m/srozevření padáku
-110 s7,5 km250 m/soddělení tepelného štítu; zapojení MARDI, který do přistání pořídí 30 snímků
-80 s5 km85 m/sodpojení zadního krytu s padákem a tryskami, které zajišťovali správnou polohu
-52 s2,5 km90 m/szapojení radarového výškoměru
-40 s1,2 km80 m/szapálení brzdících raket na tuhé palivo
-5 s12 m2,4 m/sposlední fáze — sonda je natočena do správné polohy vůči slunci tak, aby mohla získat co nejvíce energie; po prvním kontaktu nohy s povrchem se vypojí brzdící trysky
002 m/s3. prosinec 1999, 20:01 (UTC); přistání v oblasti jižního pólu (76.1° j.š., 195.3° z.d.)
+5 min00už by se měl usadit prach a proto začíná rozevírání solárních panelů
+8 min00vysunutí antény
+23 min00vysunut meteorologický stožár a zobrazovací přístroj
+24 min00navázat spojení se Zemí

17. ledna 2000 NASA/JPL oficiálně oznámila ukončení hledání ztracené sondy.

Vzhledem k tomu, že sonda neodesílala telemetrické údaje během přistávání, bylo obtížné zjistit příčinu nehody. NASA ustanovila komisi, která jako dvě nejpravděpodobnější odhalila:

Předčasné ukončení brždění. Mohlo se jednat o vadu v konstrukci, která způsobila, že 12 brzdících trysek bylo předčasně vypojeno. Tím nebyla sonda dostatečně zbržděna a dopadla na povrch vysokou rychlostí.
Brzdící rakety měly být vypnuty až v okamžiku, kdy se jedna z nohou modulu dotkne povrchu. Již při jejich vysouvání se však pravděpodobně vygeneroval i signál znamenající kontakt nohy s povrchem. Počítač proto v domnění, že se sonda již nachází na povrchu, odpojil brzdný raketový systém. Důsledkem bylo, že se sonda nekontrolovatelně zřítila na povrch rychlostí 22 m/s, což bylo pro palubní systémy osudné.

Nevhodné prostředí. Na povrchu byly takové podmínky, které neodpovídaly konstrukčním možnostem sondy (zejména nerovnosti terénu).

Mikrosondy Deep Space 2 (DS-2)

Tyto dvě mikrosondy, Amundsen a Scott, vyslala NASA jako součást programu New Millennium (NMP). Měly se oddělit od MPL před vstupem do atmosféry a proniknout až dva metry pod povrch v blízkosti jižní polární čepičky. Jejich úkolem bylo odeslat data o prostředí pod povrchem (přítomnost vodního ledy, teplotu, atd.).

DS-2 měly podle plánu na povrch dopadnout rychlostí 200 m/s. Přitom se měly rozdělit na dvě části. První měla zůstat na povrchu a druhá část, penetrátor, měla proniknout pod povrch. Obě přitom zůstávaly spojeny kablíkem.

Miniaturní přístroje s vrtáčkem měly provést sběr vzorků o hmotnosti asi 100 miligramů a vložit jej do komůrky, která byla zahřána tak, aby mohla být zjištěna vodní pára. Data pak měla být předána do horní části mikrosondy a odvysílána družici Mars Global Surveyor, jenž je ve vhodnou chvíli měla poslat k Zemi.

První data měly mikrosondy odeslat 7 hodin po přistání. Životnost jejich baterií byla pouze dva dny. Narozdíl od MPL nezjistila komise možnou příčinu jejich ztráty.

Shrnutí

Vyšetřovatelé tvrdí, že selhání Mars Polar Landeru bylo zapříčiněno omezenými prostředky, které byly na tuto misi vydány. Finance, které mohl tým zodpovědný za tuto sondu vynaložit, byly údajně zhruba poloviční vůči těm, které byly k dispozici při misi Pathfinder. Díky tomu např. nebylo provedeno několik předletových testů, které mohly případné vady odhalit. Je až zarážející, že DS2 například vůbec nebyly testovány se zapojenou elektronikou během simulovaného dopadu.

To opět rozvířilo mezi nezávislými pozorovateli diskuzi o náležitosti politiky ředitele NASA Daniela S. Goldina rychleji, lépe, levněji (faster, better, cheaper), která by mohla v budoucnu vést nejen ke ztrátě techniky.

Mars Surveyor 1998 Project

Podle tohoto programu byly během startovacího okna v roce 1998 vypuštěny dvě kosmické sondy určené ke studiu Marsu. Jejich hlavním cílem bylo sledování počasí a podnebí. Jednalo se o sondy Mars Climate Orbiter a Mars Polar Lander. Bohužel ani jedna ze sond svého cíle nedosáhla.

New Millennium Program (Program pro nové tisíciletí)

Program využívá nových revolučních technologií z výzkumu prováděného zčásti pro armádu. Hlavním úkolem je testování vyspělých technologií určených pro výzkum na začátku 21. století. Samotné vědecké programy v tomto případě poněkud ustupují do pozadí.

Jedná se zejména o oblasti telekomunikace, mikroelektroniky, vědeckých přístrojů, mechanických systémů a autonomii vesmírných sond (tj. sondy se budou „sami rozhodovat“ co v dané situaci učinit a jen občas se „poradí“ se Zemí).

Reference

[1] NSSDC Master Catalog, MPL, Greenbelt, Maryland.

[2] NSSDC Master Catalog, DS2, Greenbelt, Maryland.

[3] Mars Polar Lander/Deep Space 2, NASA, Washington, DC.

[4] Report on the Loss of the Mars Polar Lander and Deep Space 2 Missions, JPL, Pasadena, Kalifornie.